Já nejsem smutná Já jen vím Viděla jsem umírat Plakátová koťátka V hnisu a smradu Snažila se jim Odvrátit smrt Já nejsem smutná Já jen vím Utírám prach s víka Kufru V kterém duch prababičky Opustil Auschwitz Já nejsem smutná Já jen vím Maminka ušla několik Metrů A založila vnukovi spoření Na dvacet let Já nejsem smutná Já jen vím Že tohle jaro Zmizí tak rychle jako Předchozí A další a další a další Potom zmizíme my Všechny ty malicherné Ty směšné Problémy

4:41 a čas skončil Time off My co sedíme V pasti vlastní hlavy A večer přemýšlíme je horší bdít nebo spát Divný sny prázdný zchátralý ponurý domy Divný špinavý zchátralý stíny lidí Nafouklá kráva ve sklepení A chumel polomrtvých koťat Kočka plná hnisu a chlap co do ní vrazí drát A já řvu nedělejte to Není to sterilní S náručí plnou koťat a kočky šplhám po žebříku Marně poklop je zavřenej a dole je smrt Nafouklá kráva smrad A divnej chlap Probouzím se Zaťatý zuby i pěsti Zima mi je v prázdný bublině Bez záchranný dlaně Pár hořkejch mandlí pod postelí se chichotá Prostor má boule Nafouklá smrdutá pošlá kráva…

Snažím se pochopit Letní vedro a chcípající trávu Touhu po dokonalosti a fascinaci zlem Snažím se pochopit Řvoucí davy a kláštery mlčících mnichů Snažím se rozumět co šeptají vlny zbytkům hnijících ryb Snažím se vcítit do touhy brouka hovnivála A respektovat jeho cíl Rozumět sykotu kulky opouštějící hlaveň Tichému nářku cílového masa Snažím se chápat matko i otcovrahy Matku Terezu taky i Gándhího a Černé Pantery Malcolma X Nietscheho i Freuda Junga ¨Mao Tse Tunga Eskymo Welzela a pár ledních medvědů tuleňů chrchlanec ledu A chumel řas Masomlejnek za hrudní kostí pracuje Chápu když na Sahaře padá sníh Zemětřesení u Litvínova Tsunami u Třeboně Snažím se pochopit i to i…

Blbísek vzdělán četbou knih čtených písmeno po písmenu Zadumán coby moudrý mnich Ponořen do tajemství zenu Dozvěděl se že otáčí se zem A zajásal v své hlavě převelice To co tu bylo Přijde zase sem A není nutno chmuřit svoje líce To co tu bylo zase se mu vrátí Blbísek tančí lapen mezi dráty

Ve snu jsem plula s neznámým mužem po řece, která se vlévala do moře, vlastně se zrodila a tekla přes písek pouště, přes skalní prahy, a my pluli s ní. Zachránili jsme se z jakési válečné apokalypsy, plavidlo bylo podivně slátané, něco mezi vanou, vorem a dětským kočárkem. V deltě moře jsme přistáli na písečném výběžku a já smažila na ohni boží milosti.

Ve snu jsem měla Hlídat městskou bránu Bílou zářící městskou bránu V jedné ruce samopal V druhé smlouvu s nebem Jenže jsem byla neobratná Neumím střílet říkala jsem Ze zásobníku mi v nešikovných rukách Padaly náboje a na bílém kameni Se měnily v krvavé kapky Z nich vyrůstaly květy Které hned vadly Ti kdo neměli projít procházeli Kolem mě a smáli se Mé bezmoci A neschopnosti Zatím na posteli Uvnitř hradeb bílého města Umíral můj tatínek a zvolna Se měnil v anděla Tvář mu nesmírně zkrásněla Nikdo ho nemohl zadržet Ti cizí lidé ti zvenku a ti zevnitř Chodili kolem mě a říkali Nemohla jsi víc dělat netrap se A…