-
jsem@rabinova-vnucka.cz
Předjaří. Chmurno. Hlouček postav oděných co možno důstojně drkotá zuby u kamenné zdi židovského hřbitova. Různí potentáti a jiní táti, jedna starostka, dva historici, postarší nositelky vesnické kultury s nábožným výrazem typu „Máme rády židy a handicapované“ na povadlých obličejících. Vzala jsem si koženou bundičku přes šaty, jediný zachovalý kus svrchního oblečení, a v ledovém větru zvolna tuhnu a fialovím. Bolí mě břicho a celé mi to přijde únavně absurdní. Vidím vedle sebe babičku s prořídlou kšticí kardiaka úhledně přičísnutou a maximálně sarkastickým výrazem. Hledíc ostřížím okem na shromážděné účastníky zájezdu, polohlasem si pod orlím nosíkem poštěkává: „Teď nám budete stavět pomníčky, teď.. Ještě jsme nebyli ani na seřadišti, ještě…
-
Dva vajgly na plechu
Prší na dva vajgly v nerezový misce Prší na dva žlutý vajgly na plechu Už nebudou hořet ošklivá krása a mech Prorůstá betonem Žili tu přede mnou Budou žít po mně Dva žlutý vajgly na plechu zpívaj O dešti v kostech O rychlý amnézii Žili tu přede mnou Možná i po mně Odletěli poslední ptáci i letadla a dál Déšť padá na vajgly a rozechvívá plech
-
S kým teď spíš
Přemýšlím s kým teď spíš A vím že je to jedno Na nebi polojasno A v duši Nedohledno
-
Tahle divná láska
Přišla a zdálo se Že je opuštěná Hladová vyzáblá Nikomu nepatří Trochu bázlivá a I trochu agresivní Nevím co chce Ani co žere Tahleta láska Malinko zapáchá a pochcala mi boty Jsem pyšná na to že přišla zrovna ke mně Hledám na googlu Jak dlouho lásky žijí Zda trpí nemocemi Kolik průměrně váží Jak moc je nákladné takovou lásku mít A je li třeba nějaké povolení A zatímco jsem zjišťovala fakta Tak odpovědně Ona mi čistila Škrablavým jazykem chodidla meziprstí A temně vrčela
-
Dia de Muertos
V noci se mi zdálo, že jsem se účastnila oslav Dia de Muertos v Mexiku. Adoptovala jsem tam chlapečka, který měl místo levé ruky klepeto. Zabila jsem zlou trpaslici, která týrala děti. Vlastně jsem ji chtěla vyděsit, zařvala jsem na ni, zaklepala s ní a hodila jí do obličeje žlutý prach a ona zemřela a scvrkla se jako ty mumifikované hlavičky, které vyrábí nějaký kmen, jehož jméno jsem zapomněla. Jedla jsem ty cukrové lebčičky, ale nechutnaly mi, protože měly uprostřed kuřecí srdíčka a ta pronikavě křičela. Také jsem operovala žlutého koně, jemuž na boku vyrostlo třetí oko.
-
Klimakterická kosatka
Řekl mi jeden muž stejně starý jak já, když jsem zmínila slovo přechod, a hlas měl zoufalý s nádechem hysterie, protože se mnou zrovna spal: Ale ty nemůžeš být v přechodu! Takhle ženy v přechodu prostě nevypadají! Upravila jsem si lem župánku a tázala se zvědavě: A jak tedy? Jsou tlusté, vyhrkl stísněně, tlusté a zpocené. A nejsou sexy. Jsou protivné. Frigidní. Vždyť už to mají za sebou, chápeš?? Co mají za sebou, vyzvídám. No sex, vášeň, život prostě celej. Jsou hrozný! Vykřikl a všecek se chudák otřásl. Ty nejsi v přechodu!! To bych s tebou přece nemohl nic mít! Hora porodila myš. Dokud třeba jen poslední, nejposlednější loser při…
-
Obraz mých pradědečků
Pradědeček Meir který jak praví nápis na jeho hrobě Zemřel mlád V květu let Je podsaditý krevnatý pán Má rád dobré jídlo a víno A všechny krásy světa Krásné tmavé lokýnky pejzů lemují mu tvář Má výrazné lícní kosti A na muže dost jemně vykrojené rty Pořádný nos trošku klenutý a nepříliš úzký Vcelku by to mohla být má vlastní tvář Až na ten černý a kadeřavý vous Trošku těžší a drsnější Přesto můj obličej Je mi velmi blízký Ten praděd A ty oči Ty oči Pod hustým obočím žhnou Tak trochu zapadlé Přivírají se v škvírky Když přemýšlí Skoro černé oči V dobráckém obličeji Jak dvojí oheň Pohled těch…
-
MM ve skafandru
Je to tvoje vina Řvou trpaslíci v hlavě A kladivem a dlátem tesají Do šedé kůry portrét Marylin Monroe Jenže ve skafandru
-
Poselství mimozemským civilizacím
Když ráno začali řvát ptáci Rozbitý beton na dvorku zchladl A já vylezla ze dveří domu S hrnkem nekvalitní kávy Tak napůl probuzená Na lavičce už seděl zástupce mimozemských civilizací Zelené oči měl trochu kalné Oteklé nevyspáním a trochu vypadal jak když má kocovinu Vrátila jsem se do kuchyně pro druhý hrnek kávy a on řekl Buď zdráva pozemšťanko a tak dál Tyhle kecy prosimtě vynecháme Já včera neměl tu mlhovinu pít A šéf čeká tu zprávu o humanoidech Tak stručně Kdopak jste A lačně upil z kafe Povídám Víš Jsme měkcí a málo trvanliví Uvnitř i zvenku Večer doufáme v nekonečno Ráno se budíme zas v křeči Polštáře mokré…
-
Rejsci pod povrchem
Dům je z ulice nepřístupný, jako zchátralá pevnost, která poznala mnoho slavných porážek. Fasáda se truchlivě a neodvratně odlupuje v masivních plátech, jako tkáň z těla stiženého leprou. Vrata, kdysi masivní s zdobná, třaslavě přiznávají svou křehkou zpuchřelost a v bublinách na jejich trouchnivém dřevě tichounce praská tmavohnědý nátěr. opatrně je otevřeš a vejdeš, průjezd je stinný, vlhký, s omítkou vodou nasáklou a místy neexistující. Přijdeš na dvorek, přes jeho holou pláň zahlédneš zahrádku, kde kraluje stoletý ořech a voní trsy bující levandule. Ten dvorek. Pláty betonu, posouvající se jako pevninské kry, pukliny se rozšiřují, kontinenty se kříží a s chvěním vzájemně sráží. Stáj, kde měl židovský obchodníček starého koně.…
-
Abyste si mě všimli
Co mám udělat Abyste si mě všimli Abyste vnímali můj žal A samotu Vetknout za ucho růži Do levé ruky pochytat slavíky A pak je zabít sevřením dlaně Bosa ve sněhu podupávat v rytmu samby Zatím co omrzlé prsty fialoví a Odpadávají Do chřtánu hladových užovek Co mám udělat Abyste si mě všimli Rozložit po podlaze všechny existující jízdní řády Všech vlaků A vykřikovat Sahara patnáct třicet Přímý spoj Jen tam je vykoupení Pomalovat schránky všech mořských mlžů blankytnou modří Mávajíc rukama upíjet s kolibříky nektar Sedmikrásek Co mám dělat Abyste mě neobešli Slintat v Rudolfinu na klaviaturu a vykřikovat hlasitě Bohéma ! Hnůj ! Rozepnout kůži na prsou A…
